Článek
Babička mohla podle dřívějšího rozhodnutí soudu svá tři vnoučata vídat, pak ale karlovarský okresní soud vyhověl rodičům dětí a styk neupravil, což znamená, že bylo jen na rodičích, zda a jak budou jejich děti s babičkou trávit čas.
Soud to odůvodnil tak, že kontaktům brání napětí v rodině a špatný vztah mezi babičkou a její dcerou, matkou dětí. Dodal také, že kontakt s vnoučaty babička vnímá pouze jako prostředek osobního potěšení a pomsty.
Rodiče omezení kontaktu stavěli na znaleckém posudku, z jehož závěrů podle nich plynulo, že babička trpí závažnou poruchou osobnosti, účelově lže, schválně vytváří konfliktní situace a je manipulativní.
Soud: Zatím nikoho nesekýruje
Jenže odvolací Krajský soud v Plzni babičce vyhověl a rozhodl, že může vnoučata vídat pod dozorem jednoho z rodičů na pár hodin měsíčně.
Upozornil, že babička se na základě předchozího soudního rozhodnutí už s dětmi pod dohledem stýkala, a že se zatím před dětmi žádných intrik, sekýrování, lží, manipulací, cíleného vytváření postranních koalic a manipulování proti rodičům nedopouštěla.
„Rodiče pouze tvrdí, že by se toho mohla dopouštět, což je ovšem spekulace, která důvodem pro odepření styku ani při nejlepší vůli být nemůže,“ vysvětlil své rozhodnutí krajský soud.
Mohla by být nebezpečná, tvrdí rodiče
Rodiče proti takovému rozhodnutí brojili až u Ústavního soudu s tím, že kontakt s babičkou by pro děti mohl být nebezpečný a je nežádoucí. Ve stížnosti připomněli i to, že jedno z dětí trpí autismem.
„To vyžaduje speciální přístup, respektování zajetých stereotypů a usilovnou práci na rozvoji intelektuálních schopností za použití speciálních hraček. Babička však používání těchto hraček odmítá, v problematice dětského autismu se nevzdělává a nepřispívá tak ke zlepšení zdravotního stavu nezletilé,“ stěžovali si rodiče.
I prarodiče jsou důležití
Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem ale stížnost rodičů odmítl a verdikt zveřejnil v těchto dnech ve své databázi. Odkázali přitom na to, že je obecně vzato v zájmu dítěte, aby byl jeho vztah k prarodičům pozitivně rozvíjen, ač primární odpovědnost mají rodiče.
„Ti odpovídají za vývoj a výchovu dítěte, a právě právo rodiče pečovat o dítě, nikoli prarodiče či jiného příbuzného, je ústavně chráněno. Současně však Ústavní soud shledal zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny,“ vysvětlili soudci.
„Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť tehdy, není-li dítě ještě samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné dítěti zachovat tuto možnost do budoucna,“ dodali.
