Článek
Ústavní soud řeší, jestli smlouva mezi Českem a Svatým stolcem není proti ústavě, jak si myslí řada kritiků. Co se stane, když se s tím soudci ztotožní?
Smlouva pouze potvrzuje právní stav, který už dnes platí. Určitě nechce nějak zvýhodnit věřící katolické církve. Vím, jak se určité věci pomalu prosazovaly, například působení církve v armádě, kaplanů v domech pro seniory nebo zakládání církevních škol. Když je toto vše sepsané ve smlouvě, tak to bude standard, o který za deset patnáct let nebudeme muset znovu bojovat, až tu budou vlády, které nebudou tolik otevřené věřícím.
Se smlouvou má ale problémy i prezident Petr Pavel, který říká, že je upřednostňována jedna církev před ostatními.
Nemyslím si, že by katolíci žádali víc než ostatní církve. My jsme s nimi často zajedno a vyjadřujeme se společně k různým otázkám. Naposled jsme postupovali jednotně v otázce nemocničních kaplanů, předtím v otázce kaplanů v armádě nebo věznicích. Jde nám o jedno: o člověka a hodnoty. Podle mého jde o nedorozumění. Byť zpovědní tajemství máme pojaté jinak než v ostatních církvích.
Co se stane, když smlouva nakonec neprojde?
Bude to škoda, ale půjdeme dál a budeme žít bez smlouvy.
Otázka zpovědního tajemství vyvolala nejvíce kontroverzí. Považujete za šťastné, že se ve smlouvě přiznává zpovědní tajemství i pastoračním pracovníkům? Podle kritiků to umožní církvi více zamlčovat například sexuální zneužívání.
U pastoračních pracovníků se nejedná o zpovědní tajemství, ale o profesní mlčenlivost. Stejně jako ho mají zdravotníci nebo sociální pracovníci. Ale protože kanonické právo nezná pojem profesní mlčenlivost, nýbrž jen zpovědní tajemství, tak byl ve smlouvě použit termín „právo obdobné zpovědnímu tajemství“, který je zase nesrozumitelný veřejnosti.
Určitě by se našla lepší formulace, aby nevyvolávala takové podezírání. My jsme ve všech diecézích domluvení, že budeme plně spolupracovat s policií při vyšetřování deliktů zneužití. Nemáme důvod cokoli skrývat. Osobně jsem se už čtyřikrát setkal s oběťmi a neznám nikoho, kdo by využíval zpovědního tajemství k utajování a k tomu, abychom nebyli otevření k nějakému šetření.
Ale advokáti i ty oběti říkají, že se s tím setkali.
Možná v minulosti, ale v současné době to nikde nevidím.
Oběti si stěžují na to, že je nikdo v církvi nebral vážně a jejich neštěstí bylo zlehčováno. Co s tím uděláte?
To bylo v minulosti. Už deset let máme směrnici, která popisuje, jak se mají takové případy vyšetřovat a jak se k obětem chovat. Ten postup se osvědčil. Osobně vím, že ti lidé byli vždy přijati a vyslyšeni. Otázkou je, jestli jsou oběti spokojeny s výsledkem. Pak z toho vznikne dojem, že to nebylo správně vyšetřeno.
Ale myslím, že jsme jako biskupové udělali velký pokrok v tom, že jsme schopní se s oběťmi setkávat a mluvit s nimi.
Za církev lituji, že k případům zneužití došlo. Bylo to špatně. Takto nemá jednat duchovní osoba, nemůže někoho stáhnout a zašlapat.
O Velikonocích jste se na mši omluvil všem obětem a kál jste se za celou církev. Co vás k tomu vedlo?
Prožíváme Svatý rok. Stalo se tu cosi bolestného a já jsem to vnímal tak, že je potřeba se omluvit, ale zároveň to odevzdat Bohu. Protože některé věci nevyléčí pouze člověk, ale prosíme Boha, aby pomohl zacelit rány. Za církev lituji, že k případům zneužití došlo. Bylo to špatně. Takto nemá jednat duchovní osoba, nemůže někoho stáhnout a zašlapat. Chtěl jsem vyslat signál, že toho litujeme a že jsem to předložil Bohu, aby to uzdravil, aby mohly oběti začít žít nový život a nežít stále v bolesti.
Oběti žádají víc než omluvu. Chtěly by odškodnění. Církev je bohatá, dostala v restitucích miliardy. Uvažujete o tom?
Nepočítáme s tím. Protože si nemyslíme, že za to může diecéze. Pokud došlo k pochybení, tak to řeší soud ve vztahu oběť a agresor.
Podle obětí ale církev často bránila spíš agresora. A vy sám jste se svým gestem doznal k tomu, že církev pochybila. Nebylo by správné, tam kde soud rozhodl o vině, oběti odškodnit?
Na posledním plenárním zasedání biskupů jsme rozhodli, že musíme stále hledat cestu, jak rány uzdravit a případné škody nahradit. Ale určitě to není tak, že řekneme: Přijď, kdo se cítíš poškozen, a my tě finančně odškodníme.
Pokud by se ukázalo, že biskupství něco zatlouklo, že biskup nekonal, co měl a nebylo to postaveno na názoru jednoho člověka, který není spokojený, tak je možné o něčem uvažovat. Ale určitě to nebude všeobecné odškodnění.
Máte obavu, že bude před biskupstvím fronta žadatelů o odškodnění?
Určitě ne. Ale je těžké určit míru. Případy hrubého zneužití budou jen výjimky. Mnohdy se to vyvíjelo měsíce a roky jako vztah mezi dvěma lidmi a pak se to pokazilo a je těžké vyhodnotit, kdo za to může.
Chápu, že by to bylo těžké a namáhavé, ale bylo by to gesto, které by mohlo vést ke smíření.
Nemyslím, že by to pomohlo. Je ale možné, aby církev poškozeným přispívala na terapie, a to se v řadě případů už stalo.
Problémem je, že duchovní, kteří selhali, přemístila církev na jiné místo. Neměla by se s těmi, kdo jsou usvědčeni ze zneužití, rozloučit nadobro?
Máme případy, že kněz, který se doznal, byl laicizován (zbaven duchovní služby, nesmí vést bohoslužby, udělovat svátosti a podobně – pozn. red.) a už není duchovním. Pak jsou případy, kdy šlo o jednorázový skutek mezi dvěma dospělými. Poté soud nařídil určité pokání nebo omezení, aby byla vyloučena recidivita podobného jednání.
Jak na to ale může církev dohlížet? Jak chcete knězi zabránit, aby se například stýkal s mladými lidmi?
V případech, že se prokáže, že má pedofilní sklony, tak dostane službu u starých lidí, například postižených alzheimerem, nebo v nemocnicích. Ale nemůžeme zodpovídat za jeho volný čas, protože bychom ho museli uvěznit.
Ale mohli byste se s ním rozloučit. Přece když má někdo pedofilní sklony, tak by neměl být knězem, ne?
To máte pravdu, ale s jednoznačně prokázanými pedofilními sklony jsme se ještě nesetkali.
V minulosti jsme kladli důraz na morálku, ale teď je to o tom, jakou budeme vytvářet atmosféru.
Lidem vadí, že církev moralizuje a sama nejde příkladem.
V tom se církev vnitřně mění. V minulosti jsme kladli důraz na morálku, ale teď je to o tom, jakou budeme vytvářet atmosféru. Když zpovídám, tak lidem říkám: buďte ženou nebo mužem, který kolem šíří dobré prostředí. Protože často vidím, že lidé chybují hlavně kvůli tomu, že nezažili lásku v rodině nebo utrpěli něco těžkého, a proto jsou dnes tak ostří a nesnášenliví. Myslím, že to funguje. Když někam přijdu, kde je napětí, tak říkám: nepřišel jsem vám nic vyčítat a moralizovat, ale poprosit, abychom byli k sobě dobří, nakolik to jde.
Je to měsíc, co zemřel papež František. Pro něj bylo vypořádání se s kauzami kněžích velké téma. Jak se na něj bude vzpomínat?
Do církve přinesl novou svěžest, aby se vrátila k svému původnímu úkolu zvěstovat evangelium. Jeho slova zaujala i nevěřící. Přínosný byl hlavně jeho pohled na to, co je ve světě i církvi bolestivé, ať to byla otázka uprchlíků, nebo chudých.
Co jste říkal tomu, když nabádal Ukrajince, aby se vzdali?
Přisuzoval jsem to jeho postoji duchovního a člověka, který nemá rád válku. On nebyl politik ani stratég. Bylo to překvapení, ale bohužel světu chybí tolerance k tomu, co papež dělá, protože stále čeká, že každý jeho výrok bude stoprocentní. Přece každému se může stát, že řekne něco nešikovně.
I homosexuálové musí mít místo v církvi a nemůžeme je hodit za plot.
František byl liberálnější papež, rozhodl například, že kněží mají žehnat i homosexuálním párům. Jak se vám to líbilo?
Já to vnímám jako výzvu, abychom nechali místo v církvi i těm, kteří svou orientací vybočují, a nenechávali je někde v ústraní. Před třiceti lety se řešil podobný problém s rozvedenými. Katolické manželství je nerozlučitelné, ale najednou se začali objevovat věřící lidé, kteří se rozvedli. A byli pod tlakem, že zklamali.
Pamatuji si to dobře z rodné vesnice, když se rozvedl první člověk. Byl to soused, syn kováře. Najednou zůstal sám v katolické vesnici. Je proto dobře, že papež František řekl: Nedívejte se špatně na tyto lidi, protože přece nevíme, proč muže přitahují muži nebo proč mají ženy rády ženy. I homosexuálové musí mít místo v církvi a nemůžeme je hodit za plot.
Vám vyhovuje směr, že církev by měla být pro všechny?
Určitě. Církev je tu pro všechny, ale není možné všem dát všechno. Rozvedení nebo homosexuálové mají určitě v církví místo, ale stále platí pravidla pro přistupování ke svátostem. To, že ti lidé nemohou například ke zpovědi, neznamená, že jsou ze společenství věřících vyloučeni a nemohou čerpat z jiných církevních zdrojů.
Jak jste vnímal, když homosexuální páry v Česku požadovaly, aby se jejich svazek jmenoval také manželství?
Musíme podporovat základy, na kterých stojí společnost. Manželství přináší do společnosti děti, ale stále častěji slýcháme o vymírání naší společnosti. A kdybych říkal, že manželství muže a ženy je stejné jako svazek dvou mužů, tak bych byl nespravedlivý vůči rodinám, které přináší oběti. Sám jsem z velké rodiny, měl jsem deset sourozenců a vždy jsem si vážil, jaké oběti pro nás rodiče přinášeli.
Myslím, že Lev XIV. půjde v linii Františka, že bude spojovat lidi i národy.
Co argument, že klasickým rodinám by žádná škoda nevznikla a pro stejnopohlavní páry by to byl přínos?
S tím nemohu souhlasit. Slovo křest se po staletí používalo jen v případě člověka, ale v nové době se křtí věci i zvířata, a to slovo ztratilo na své velikosti. Dříve to znamenalo, že slabý a nejistý člověk se napojil na Boha. Ale křest nové knihy nebo CD už s tím původním významem nemá mnoho společného. Podobně to vnímám u manželství. Ke křesťanství patří cesta pravdy a měli bychom věci nazývat pravými jmény.
Co čekáte od nového papeže Lva XIV.?
Zaujal mě svým prvním projevem, kdy začal pozdravem vzkříšeného Krista: Pokoj vám. To je víc než mír, který značí vnější stav, ale je to i pokoj srdce, kdy je člověk uvnitř šťastný. Papež Lev XIV., který je z augustiniánského řádu, byl jako misionář v jižní Americe a každý misionář je člověk poslaný na cizí území, aby poznal kulturu a snažil se lidi spojovat. A myslím, že Lev XIV. půjde v linii Františka, že bude spojovat lidi i národy.
Dá se čekat, že přijede do Česka?
Myslím, že přijede. Po své inauguraci se setkal s českou výpravou, ve které byl i ministr zemědělství Marek Výborný. Když papeži řekl, že je z České republiky, tak mu papež odpověděl: „Dnes jsem měl být na biřmování v kostele svatého Tomáše v Praze u augustiniánů, kde už jsem byl vícekrát. Znám Česko a budu se těšit na to, až se tam znovu vydám.“
Ale kdy to bude, to nedokážu říci.
V čem je podle vás dnes církev prospěšná společnosti?
Když Ježíš poslal apoštoly do světa, tak řekl: Jste světlo a sůl. A církev má i v postmoderní době přinášet světlo, protože každý člověk se dostane do situace, že se mu v životě setmí a nevidí smysl, proč dál žít. Církev by mu měla přinést světlo a také sůl, aby dostal chuť do života. Musíme lidi usmiřovat, aby nenarůstala nevraživost. Často od papežů slyšíme, aby skončily spory a došlo k usmíření, protože to může přerůst v konflikt.
A jak konkrétně by se to mělo projevit?
Měli bychom se snažit lidi dávat dohromady. Arcibiskup Otčenášek tomu říkal: spřátelování v Duchu svatém. Je to vidět často na malých obcích, že dělají spoustu věcí společně – a to pomáhá a funguje. Určitě pomáháme a staráme se o staré lidi nebo vychováváme mladé, přinášíme světlo do temných míst věznic.
Josef Nuzík
Josef Nuzík (narozen 1966) je arcibiskup olomoucký, metropolita moravský, od roku 2025 také předseda České biskupské konference. Od roku 2017 působil v olomoucké diecézi jako pomocný biskup. Do funkce olomouckého arcibiskupa byl jmenován v únoru 2024.
Pochází ze zemědělské rodiny. Má čtyři bratry a šest sester. Po maturitě v roce 1984 pracoval jako soustružník. Na podzim 1989 začal studovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze a po roce přešel na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci. Jako farář sloužil na řadě míst Moravy. Působil jako vicerektor kněžského semináře v Olomouci nebo kanovník Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci.